Industriální brownfields: brání konverzím jenom naše ignorance?

  • 5. 12. 2010

[caption id="attachment_7899" align="alignright" width="300"] Přes tyto bariéry u nás komerční projekty, které staví na dnes nevyužitých průmyslových objektech a přinášejí jim nové funkce a smysl, vznikají. Za zmínku stojí například chystané obchodní centrum Breda & Weinstein v Opavě. Developerovi se v tomto případě podařilo využít přednosti původního objektu ve stylu německého expresionismu a skloubit jej s požadavky nájemců – obchodníků, stejně jako s příjemným prostředím pro návštěvníky. Jinou ukázkou podařené konverze je již dokončený kancelářský komplex Classic 7 v Holešovicích, další pak třeba Galerie Dox, která je důvtipným mixem architektury staré a nové.

Prostoru pro podobné projekty je ale mnohem více. Vzhledem ke stávajícím podmínkám ekonomickým i legislativním by ovšem byl na místě aktivnější přístup obcí. „Nechtějí-li města řešit problém úbytku návštěvníků, a tedy zákazníků, v centrech měst, měla by podobné záměry maximálně podporovat. Příklady, jak na to, vidíme v západní Evropě, kde jsou striktní pravidla pro výstavbu a vždy musí být dána přednost revitalizaci před zástavbou nových území,“ říká Lenka Vodrážková. Odborníci z DTZ se proto shodují v tom, že k vyššímu počtu projektů revitalizace či konverzí industriálních staveb by napomohly výraznější restrikce pro výstavbu na zelené louce a daňové zvýhodnění developerů stavějících na brownfieldech či pracujících se starou průmyslovou architekturou. „Existuje bezpočet možností a postupů, jak zájem developerů o tyto objekty oživit, a snížit počet demolic či necitlivých přestaveb. Vzhledem k tomu, že regenerace brownfieldů a konverze původních objektů představují vyšší náklady a vyšší riziko pro developery, měla by jim města pomoci. Nemusí jít pouze o finanční či daňové pobídky, ale například o flexibilním přístup v procesu územního plánování a stavebního řízení,“ říká Lenka Šindelářová z DTZ, jež se dlouhodobě věnuje problému regenerace měst ve vztahu k developerským projektům. Tomu odpovídají i zkušenosti architektů, například trvání úřadů na splnění a dodržení všech norem (třeba o šířce chodeb) konverzi hodně prodražují, nebo dokonce znemožňují.

Hledání zákazníka

I pozitivně zamýšlená ingerence obcí či státu do developerských konverzí ovšem ne vždy skončí ideálně. „Původně pro Náprstkovo museum jsme připravovali konverzi menší, z větší části výrobní budovy z 20. let minulého století, která se nachází na pozemku našeho projektu Nové Vysočany. Naše studie plně potvrdila vhodnost objektu pro potřeby muzea, jejich zájem byl velký, ale pozdější rozhodnutí o převodu objektu Federálního shromáždění do majetku Národního muzea odvedlo peníze jinam. Proto jsme objekt zrekonstruovali na kancelářskou budovu v soudobém standardu a pronajali,” popisuje P. Wieshaupt peripetie konverzí u společnosti CODECO. Ta měla smůlu i v dalším případě. “Pětipodlažní výrobní hala z konce sedmdesátých let 20. století, která je dnes v rekonstrukci, měla podobný osud. Když jsme pro ni hledali novou funkci a nájemce, nejdále jsme se dostali s pražským magistrátem, který sem hodlal přemístit celou svou dopravní agendu. Bohužel i tady, pozdějším rozhodnutím o dislokaci celého tohoto útvaru směr Škodův palác, zůstal záměr nenaplněn. Přesto je objekt v rekonstrukci a s jeho dokončením počítáme na přelomu let 2011 a 2012,” říká P. Weishaupt. Podle něj CODECO počítá i s dalšími konverzemi: “Za všechny uvedu jen původní kotelnu s komínem vysokým 50 metrů uzavírající budoucí nástupní plochu pěší zóny, která tuto funkci v lokalitě plnila už kdysi. Dnes připravujeme její proměnu v kavárnu či pizzerii, další funkcí by mohl být výtvarný atelier či galerie.”

Skutečností je, že budov s industriální minulostí na zajímavých místech s dobrou dostupností konkrétně v Praze mnoho nezbývá. A o zbytek se navíc často vedou soudní spory nebo jsou zakonzervovány samotnými developery. Podle všeho tedy metropole svůj konverzní potenciál v centru již využila, či naopak prohospodařila. Stále však zbývá dostatek areálů či objektů na okraji města, které by při dostupnosti a transparentnosti dotačních titulů (či daňových úlev) mohly sloužit novému účelu, obohatit architektonickou podobu města a diverzifikovat nabídku na trhu nemovitostí. „Ta doba dříve nebo později nastane, stejně jako v západní Evropě,“ říká Bert Hesselink z DTZ.

Fotografie:

  1. archiv redakce
  2. Galerie Vaňkovka
  3. Kolben Cube